Slavení eucharistie

Ke svátosti eucharistie čili ke svatému přijímání může přistoupit ten kdo je pokřtěn, na přijetí této svátosti byl připraven, nežije v těžkém hříchu ani není podroben nějakému církevnímu trestu, který by ho z této svátosti vylučoval, a pokud není svobodný či ovdovělý žije v církevně platném manželství.

Toto jsou jisté právní hranice pro účast na přijímání při slavení eucharistie, které však nemají setřít mnohem základnější skutečnost, že eucharistie je slavením společenství s Kristem a skrze něho slavením společenství s úplně všemi, i těmi nejposlednějšími a nejvyloučenějšími, jak to nádherně vykládá Raniero Cantalamessa v jednom ze svých kázání.

Ke svatému přijímání jde člověk zpravidla při mši, které se účastní. Pokud by z nějakého důvodu byla v určitý den na mši dvakrát nebo vícekrát, může přistoupit ke svatému přijímání ještě jednou. Za základní se jinak považuje účast na mši jedenkrát týdně, v neděli.

Před přijetím eucharistie se dodržuje jednohodinový půst od jídel a nápojů a výjimkou léků a obyčejné vody. U nemocných, kterým se eucharistie donáší, tento půst není nutný.

Místa a časy pravidelného slavení eucharistie naleznete např. v sekci Pořad bohoslužeb.

Příprava k prvnímu přijímání

K prvnímu svatému přijímání se připravují většinou děti v mladším školním věku.

Pokud byl někdo pokřtěn jako dítě a pak po léta svoji víru nepraktikoval, k prvnímu přijímání se pak připravuje podobně jako ti, kdo se v dospělosti připravují na křest (viz část Křest).

Pokud někdo víru praktikovat začal a pak se na čas od Boha či od církve odklonil, základním krokem přípravy na nové přijetí eucharistie je pak slavení svátosti smíření (viz část Svátost smíření).